Jsme rodinná firma zabývající se návrhem a výrobou nábytku na míru. Ryze rodinnou firmou jsme proto, že truhlářské řemeslo se u nás v rodině datuje do dvacátých let minulého století a v současné situaci zajišťujeme chod firmy jako tři bratři: Tomáš Urban, Martin Urban a Michal Uhlíř. Sídlíme v Říčanech u Prahy na stejném místě, kde právě náš pradědeček projevil svého podnikatelského ducha zrealizováním truhlářské dílny na lukrativní trase Praha - Kutná Hora. Dnes je podoba řemesla již jiná, značně zmodernizovaná, a my se tak kromě výroby širokého sortimentu od vestavěných skříní přes kuchyně, vybavení pokojů či celých školských zařízení a mnoho dalšího, zabýváme také celkovými návrhy interiérových prostor.
V roce 1928 nechal náš pradědeček Josef Krutský vybudovat na Černokostelecké ulici v Říčanech u Prahy zázemí pro svou živnostenskou činnost. V domě dnes označovaném čp. 20 byla zbudována truhlářská dílna se strojním zařízením a ve vedlejší budově byla provozována ještě hostinská a výčepní živnost. Pradědeček byl velice podnikavý a postupem času ještě stále rozvíjel své plány a přicházel s novými nápady. Naneštěstí ho však potkal smutný osud a v roce 1943 ve věku 44 let zemřel na zápal plic. Bohužel tak nedošlo k realizaci jeho velkolepých myšlenek ani k výchově jeho nástupce. Po jeho smrti přepadla starost o živnosti a dvě malé děti na jeho manželku Boženu Krutskou. Provoz dílny byl tak od té doby svěřen do rukou nájemce, zatímco Božena se snažila držet v chodu hostinec. Truhlářská dílna se tak tímto způsobem zachovala a byla využívána i během válečného období.
Syn Josefa a Boženy Krutských, Miroslav, tj. náš dědeček, již od mládí směřoval ve stopách svého otce. Po základní škole se dal učit truhlářskému řemeslu a stal se truhlářským tovaryšem u Jana Slavíčka v Říčanech. Za čas se zároveň Božena Krutská vzdala i provozu hostince. Následně v roce 1948 vypovídá nájemní smlouvu na dílnu a začíná provozovat truhlářskou živnost s pomocí svého syna Miroslava Krutského, který reálně zajišťuje chod dílny.
Chvíli tak děda navázal na svého otce a věnoval se řemeslu ve své vlastní dílně. Avšak v důsledku nastolení komunistického režimu byl nucen v roce 1952 po narození své první dcery přestavět vlastními silami a za pomoci blízkých dům čp. 20 na obytný rodinný dům, aby zůstal v soukromém vlastnictví a nebyl kompletně znárodněn. Veškeré strojní vybavení dílny však bylo zabaveno. V přízemí domu zůstala vyprázdněná dílna, jež byla následně přestavěna na garáž a v patře byl vlastnoručně vybudován byt o třech místnostech. Z vybavení se dědovi podařilo zachránit pouze nějaké nářadí. Přesto však s tím málem, co mu zbylo, zvládl doma v jedné malé místnosti sloužící k občasné práci se dřevem, vyrobit spoustu nábytku pro rodinu i přátele.
Během celého minulého režimu ale dědeček Miroslav nemohl provozovat živnost a živit se truhlářským řemeslem, a tak se vydal ve svých zhruba 45 letech studovat střední odbornou školu stavební. Poté se léta živil prací jako stavbyvedoucí při výstavbách vodovodů a kanalizací.
Po Sametové revoluci se Miroslav Krutský snažil vrátit dílnu do původního stavu a získat zpět odebrané stroje. Neprávem odebraného majetku se však nepodařilo domoci zpět, a tak se dědeček opět pokusil o obnovu vlastními prostředky navzdory nepříznivému osudu. Podařilo se mu ve volném čase vlastními silami dát dohromady funkční truhlářskou dílnu. Později, v důchodovém věku, se tak konečně věnoval svému vysněnému řemeslu. Skrze nepříznivé okolnosti však již nevěřil, že by se tímto způsobem dalo uživit a chápal truhlařinu pouze jako koníček.
K tomu měl Miroslav pouze dvě dcery, tak se zdálo, že pro výkon fyzicky náročného řemesla opět nebude žádný přímý nástupce. Přesto se však tradice v rodině udržela ob generaci. Syn Miroslavovi druhé dcery Marcely, jeden z celkem čtyř bratrů, Tomáš Urban, se stal učněm truhlářského řemesla. Po vyučení si Tomáš doplnil ještě maturitní vzdělání na průmyslové škole ve Vlašimi v oboru truhlář-nábytkář. Během studií trávil volný čas a díky ochotě učiliště dokonce i školní praxe s dědou v dílně a sbíral cenné zkušenosti a dovednosti. Dostal tak jedinečnou možnost se naučit poctivé práci se dřevem, jak z hlediska praktických dovedností využitelných dodnes, tak i z hlubšího porozumění řemeslu, jeho původu a hodnotě vytváření kvalitních výrobků poctivou prací, které mohou lidem roky sloužit a dělat radost.
Po smrti Miroslava Krutského v roce 2003 však dílna zůstala převážně netknuta a nevyužívána. Tomáš po úspěšném ukončení studií pracoval v jiném, ač stále technickém oboru. Nicméně postupem času Tomáš čím dál více ve svém volném čase využíval dílnu po dědovi pro zhotovení výrobků pro vlastní užití, případně pro ostatní členy rodiny či přátele. Řemeslo od dob, kdy byl děda Tomášovým hlavním učitelem, velmi výrazně změnilo. Ubylo značné množství klasických dřevařských postupů a práce s masivem, výroby se účastní daleko více strojů a využívá se už především aglomerovaných materiálů, jako jsou laminované dřevotřískové desky, popřípadě dýhované materiály. Významně se rozvinula oblast kování, která dnes nabízí nepřeberné množství komfort zvyšujících možností hojně využívajících například tlumicích mechanismů. Přesto však pro Tomáše zůstalo truhlářské řemeslo koníčkem, a právě láska k řemeslu a cenné hodiny práce s dědou v dílně byly klíčem k pochopení a využívání těchto nových systémů a technologií. Nadšení z příležitostné práce v dílně nakonec přerostlo v rozhodnutí v roce 2010 zřídit živnost a věnovat se řemeslu profesionálně. Do dílny po dědovi tak přibylo pár ručních elektrických strojů a nástrojů a vznikla firma Truhlářství Urban.
V počátku, kdy Tomáš provozoval živnost sám, jeho mladší bratr Michal Uhlíř již nastoupil na střední odbornou školu nábytkářskou opět ve Vlašimi. Kromě stejné volby školy Michal docházel ve volném čase a na praxe k Tomášovi, stejně jako kdysi Tomáš chodil k dědečkovi Miroslavovi. Provoz dílny šel dobře, o kvalitní řemeslnou práci byl zájem a zakázek přibývalo. Proto Michal ihned po maturitě začal v roce 2013 pracovat společně s Tomášem. Nadále truhlářství přišlo do povědomí více zákazníků, zvýšil se počet zakázek i množství moderního vybavení dílny a narostl objem práce. A tak shodou okolností došlo k tomu, že se k firmě v roce 2015 připojil i nejstarší z bratrů – Martin Urban. Původně vystudovaný ekonom, který se řadu let živil zcela mimo obor řemesla, se rozhodl využít své schopnosti a znalosti pro lepší fungování moderní truhlářské firmy a zároveň se více zapojit do rodinného řemesla.
Dnes je provoz firmy značně rozšířen oproti roku 2010. V dílně již pracují i další zaměstnanci nad rámec rodiny, využívá se nejnovějších systémů kování od řady výrobců a také široké palety dekorů materiálů. Dnešní firma – Nábytek Urban-Uhlíř – se rovněž neomezuje pouze na samotnou výrobu, výraznou součástí je nyní také samotný návrh řešení veškerých interiérových prostor s patřičnou dokumentací a uzpůsobení všeho podle představ a pro maximální komfort zákazníka.
Pradědeček Josef Krutský, potažmo ani dědeček Miroslav Krutský by si zcela jistě jen těžko dokázali představit, jaké podoby obecně truhlářské řemeslo nabude, natož jaký osud bude mít truhlářská tradice v Říčanech na Černokostelecké v domě čp. 20. Oba by však určitě byli rádi, že se zde toto krásné řemeslo stále drží a rozvíjí. Za naši celou rodinu dozajista platí, že se budeme v tomto řemesle pokračovat i nadále a držet nejvyšší možný standard poctivé práce nastolený právě Josefem a Miroslavem.
Otázkou a veselým předmětem debat na rodinných sešlostech tak zůstává akorát to, kdy se k rodinné firmě připojí i nejmladší ze čtyř bratrů. Ten se v tuto chvíli hledá kariéru v jiném oboru a prozatím tvrdí, že se do provozu řemesla nechystá. Jak to nakonec dopadne však ukáže jen čas.